Jednota Sokol Luzern

Program 2010

Cvičíme pravidelně mimo školní prázdniny v pátek od 20:00 do 22:00 v tělocvičně školy Emmen-Dorf. Bližší informace zde

              

ZALOŽENÍ SOKOLA LUCERN
K oficielnímu založení tělocvičné jednoty Sokol Lucern se, bohužel, nedochovala žádná písemná dokumentace, Jednotu založilo počátkem roku 1972 několik exulantských rodin z Lucernu a jeho okolí. Aktivní byli manželé Vlčkovi, kteří pomocí celého okruhu známých a přátel,  manželů Čápových, Grégrových, Knotkových, Nových a Štěrbáčkových vytvořili vlastní malé seskupení.
U všech jmenovaných našli pochopení, ti se pak snažili aktivovat další krajany a poté i zajistit vhodné prostory pro nácvik. Po řadě telefonických a osobních kontaktů se Sokoly v Curychu a Winterthuru  dostali podklady a mohlo se začít s nácvikem sletové skladby.

PRVÝCH 17LET (1972 – 1989)
Po různých schůzkách a poradách, byl udělán závěr, že by relativně malá skupina měla mít určitou organizační formu. Podle vzorových stanov zahraničního Sokola byla počátkem roku 1972 svolána ustavující valná hromada za účasti 16 osob a založena oficiálně Tělocvičná jednota Sokol Luzern. Současně byla podána přihláška do svazku Švýcarského okrsku župy Západoevropské.
Po tomto slavnostním aktu, po založení jednoty, byl zahájen nácvik sletových skladeb na III. Slet Ústředí zahraničního Sokola ve Vídni(1972) s ještě větší intenzitou. Sletu se poté zúčastnilo 7 členů.
Pod hlavičkou sokolské jednoty se rozvíjela další činnost. Byl zvolen i první výbor jednoty, kde se až do roku 1989 střídali ve funkci starosty, náčelníka a pokladníka původně zvolení br. Vlček br. Nový a br. Štěrbáček.
Oficiální odsouhlasení stanov jednoty však bylo provedeno až v roce 1983.
Díky pochopení školního úřadu v Kriensu mohla nová jednota skoro od začátku cvičit v tamní tělocvičně školy Brunnmatt. Výroční schůze se pak konaly v restauraci Wichlern. Za 10 let vzrostla jednota z původních 16 na 26 členů.
Činnost v těchto letech spočívala v pravidelném cvičení(lehká pohybová gymnastika nářadí, náčiní, rekreační volejbal, společné posezení, po cvičení. Mimo tělovičnu se konaly turistické výlety do hor, v zimě na lyžích, v květnu účast na Tyršově Oetzu v Tyrolsku, čas od času plavání v krytém bazénu. Velká péče byla věnována dětem.
Na IV. Sletu v roce 1976 v Curychu se velmi aktivně podílelo 15 cvičenců, několik pomáhalo ve sletovém organizačním výboru. Slet patřil mezi nejvydařenější z dosud pořádaných.
Na V. Slet Ústředí v roce 1982 opět ve Vídni nacvičovalo 16 členů a členek jednoty.
V letech 1977 až 1988 byla jednota pověřena pořádáním župních volejbalových turnajů družstev mužů a žen, jichž se zúčastnilo pravidelně 80 až 120 hráčů a hráček ze všech švýcarských jednot. Hlasitou kulisu obstarávali diváci, početní členové a příznivci zúčastněných jednot. Bylo to slavné období luzernských volejbalových turnajů. Jak je na jiném místě uvedeno,vyhráli muži Lucernu sletový turnaj v Curychu 1976 a také župní turnaj v roce 1983.
Kromě účasti na průběžných podnicích Ústředí a župy, vystoupilo 9 cvičenek jednoty na akademii župy Švýcarské ve Windischi s vlastním gymnastickým programem. Příslušníci jednoty se pravidelně účastnili župních lyžařských závodů a uspořádali zdařilý župní turistický sraz v Alpách.
S ostatními sokolskými jednotami ve Švýcarsku jsme se, my Lucernští, pravidelně setkávali při různých župních, nebo vlastních podnicích, při župních sletech a akademiích. Rovněž při kulturně-společenských akcích, plesech mikulášských a maškarních šibřinkách, při sportovních akcích příp. soutěžích a závodech pro mládež.
Kronika jednoty mezi prvními zprávami zaznamenává, že 6.11.1988 se hrál poslední turnaj ve volejbalu v Kriensu , jeho IX. ročník, turnaj pouze sokolských družstev. Po krátké přestávce se jednota vrátila k pořádání volejbalových turnajů a to jinou otevřenou formou, s možností mezinárodní účasti a hlavně s účastí družstev také z Československa. Jak je uvedeno v kapitole o těchto turnajích, první ročník nové soutěže se hrál 16.11.1991 v kryté hale Rossmooshalle v Emmenbrücke.

OD SAMETOVÉ REVOLUCE PO DNEŠEK (1991 – 2002)
Je to období, ve kterém dochází k explozi v činnosti jednoty. I když je rok 1991 poměrně chudý na činnost, jsou již přípravy na rozmach v plném proudu. Je připravován první ročník otevřeného turnaje, je připravován plán činnosti a písemný program na rok 1992. Celých dalších 11 let je možno sledovat krok za krokem v obraze kroniky. Ještě větším základem je fotografická dokumentace. Je z čeho vybírat. Autorem většiny fotografií je br. Jordan.
V roce 1992 je zaznamenána první sokolská svatba, Posezení s Mikulášem. Další rok, je rokem příprav na XII. Slet ČOS v Praze. Po pečlivé přípravě odjíždí do Prahy výprava v počtu 16 členek a členů jednoty. Čtyřiadevadesátý rok není jenom sletový, je i jubilejním rokem setkání v Oetzu, kde je o svatodušních svátcích již 20. setkání. Organizace je opět dána do rukou Sokola Lucern, který prošel na výbornou. Kolotoč času se otáčí dál. Do programu se začínají dostávat podniky a akce s pravidelností, jako kdyby patřily k životu všech lucernských Sokolů. Začátkem roku 1996 dochází na valné hromadě ke změně generací ve vedení jednoty. Na místo odstoupivšiho br. Vlčka je zvolen mladší, br. Georg Jordan. Jednota se zúčastňuje oslav 25 let Sokola Solothurn. Následující rok je rokem oslavy čtvrtstoletí i pro Lucern. Je to kulturně-společenská záleřitost. Jsou pozvány všechny jednoty. Na oslavu se dostavilo kolem 100 hostí a členů jednoty. Oslava od odpoledne až dlouho do noci. Začínala prohlídkou Lucernu s průvodcem(Lida Čarnecká), po které následovala slavnostní večeře a konečně kulturní koncert. Na něm vystoupilo několik dospělých umělců(Ivona Suma klavír,Eliška Novotná klavír,Lukáš Novotný čelo, Iveta Andermatt flétna, Klára nám k tomu zazpívala, nakonec ještě vystoupili manželé Vihanovi, harfa a klavír). Co bylo největším lákadlem? Vystoupení dětí s jejich hudebními nástroji, kterých bylo kolem deseti. Dva, kteří vše organisovali, si vysloužili pochvalu. Hlavní vedoucí Jana Bachmann a Georg Jordan, se zajištěním umělců. Mimo již zmíněných soutěží, přicházejí do programu dvou až třídenní sportovní podniky, výlety na kolech a do hor. Švýcarská Jura, Tesín, rakouský Bürserberg, to jsou jen některá jména z kroniky. Vše pečlivě připraveno a organizováno.
Když opět zalistujeme kronikou, objeví se názvy jako sjíždění řeky Reuss, kuličkyáda. Pomalu přichází čas na přípravu v cestě do Prahy na XIII. Všesokolský slet, blíží se rok 2000. V této době nástup na slet. Z Lucernu odjíždí poměrně silná delegace v počtu 16. Ne, necvičí všichni! Někteří jedou jenom jako diváci nebo fotografové, ale i jako chlapáci a cvičenky na skladbu žen a aerobiku. Na konci si celá skupina odváží z Prahy ty nejhezčí vzpomínky. Tento rok je i rokem 10. ročníku volejbalového turnaje, na který se konečně podaří přijet i delegaci ČOS, ve složení: místopředsedkyně výboru pro sport ses. Růžičková, be. Mirek Douša za komisi volejbalu a přivezli ssebou redaktorku časopisu Sokol Zlatu Kozákovou a fotografku ČOS ses. Marii Brunerovou. Diplom za šíření tradic českého sportu, předaný ses. Růžičkovou zdobí trofeje jednoty. Mezi lucernskými Sokoly začínají být známá další jména Sokolů ČOS, jako Jarina Žitná, Mirek Vrána a další, která patří k dalšímu podniku župy a to ke cvičební neděli župy švýcarské, jejíž první pokračování patří samozžejmě do Lucernu. Bylo by ještě mnoho o čem psát. Ať již návštěva presidenta Havla ve Švýcarsku, nebo samotná návštěva jeho choti při otevření lucernského kulturního domu. Aby návštěvník stránky mohl nahlédnout trochu hlouběji do života jednoty, k tomu by potřeboval jednotou vydaný Almanach.