Oetz

Oetz
Dne 6. srpna 1884 zahynul v obci Oetz v rakouských Tyrolích, kde si léčil svou nervovou chorobu, zakladatel Sokola dr. Miroslav Tyrš. Před 35 lety začali do Oetzu jezdit zahraniční sokolové, aby našemu zakladateli vzdali hold v místě kde zahynul, později byly u řeky Ache položeny pamětní desky. Obec Oetz, třetí obec v údolí Oetztal, je malebná vesnička ob-klopená horskými ve-likány. Oetztálské Alpy mají kolem 250 kopců vysokých 3000 m, 60 z nich jsou dokonce přes 3400 m vysoké. Šperkem bez zásahu lidské ruky je Piburgské jezero, pod kterým je naše „sokol-ská louka“. Jezero patří k nejteplejším v Tyrolích, v létě se ohřeje až na 25 stupňů. V obci Oetz nalezneme staré a krásné stavby, například kostel ze 16. století. Nádherné vandrování v okolí Oetzu umožní lanovky, které vandrovníky vyvezou do výše 2022 metrů. Pro méně zdatné návštěvníky jsou možné krásné procházky: Malý okruh kolem Piburgského jezera (asi ¾ hod.), velký okruh kolem jezera, který je spojen se Schochovou vyhlídkou (asi 1 ½ hod), pro zdatnější Armelen Hü (2112 m n.m.) se dostaneme asi za 4 ½ hodiny, nebo lanovkou na Hochoetz (2020) a odtud 20 min. K chatě. Za návštěvu stojí Stubeifall u Umhausenu, kde je nejvyšší vodopád Tyrolska, 150 metrů. V začátcích našich setkání v Oetzu jsme naše děti oblékali do národních krojů, abychom barevně obohatili průvod k pamětní desce. (Dnes už jsou děti dospělé a rozešly se do celého světa.) Tehdy mnoho z nás pobývalo v campingu u řeky (bohužel je zrušen), ze stanů a přívěsů vylézali hosté, hlavně to byli Holanďané a s úžasem pozorovali naše kroje. V posledních letech jsou naše setkání obohacená sestrami a bratry z České obce sokolské, navázali jsme nová přátelství, mnohdy se setkali se sestrami a bratry, které jsme neviděli desítky let. O bohatý program a přípravu setkání se střídavě dělí TJ Sokol Mnichov, župa Vídeňská a župa Švýcarská. Pokud nám to počasí dovolí (prozatím jsme měli s počasím štěstí, i když nám jednou v květnu i sněžilo), hraje se na louce volejbal, běží se kolem Piburgského jezera, v běhu závodí i děti, pro menší jsou připraveny různé hry, v posledních letech toto již tradiční zápolení obohatily hry pro “velké”, lépe řečeno zápolení i pro všechny ostatní v disciplinách, které rozveselí a kterých se mohou zúčastnit takřka všichni. Mnichovští sokolové si jednou vzali na paškál obávanou kladinu a všechny nás vyzvali k soutěži pod názvem „holubička na kládě“. Jak jsme se divili, co všechno s trochou fantasie se dá na kladině ukázat, pobavili se jak cvičící, tak i přihlížející. Župa Švýcarská si jednou připravila disciplínu “hod kamenem” (12 kg) a hru zvanou petanque. Obohacením jsou vystoupení mladých sokolů a sokolek z České republiky: lidové tance a zpěvy, mažoretky, rokenrolo-vé formace. Na louku je krásný pohled s vlající sokol-skou vlajkou, se spoustou stanů na okraji a k večeru samozřejmě s táborá-kem, vůně opékaných buřtů se line do dálky. Příležitost si popovídat se sokoly a sokolkami, které jsme rok neviděli, navázat nová přátelství, sdělit novinky, již tradičně si zazpívat lidové písničky, což je nedílnou součástí sezení u táboráku. Jsme obklopeni tajemnými horskými velikány, k večeru bývá zima, všem doporučuji zabalit sebou pořádnou bundu a dobré boty. Předsednictvo Zahraniční obce sokolské se každý rok setká k projednání potřeb ZOS. Velmi ochotně nám vycházejí vstříc majitelé malebných hotelů, kde se můžeme scházet a diskutovat. nbsp;A pokud je venku velká zima, tak takový „Jaga-Tee“, nebo snad „Jäger-Tee“?, ani nevím, ale každopádně „baba-Jaga-čaj“ anebo „myslivecký čaj“ pěkně rozproudí krev. Poslední den sokolského setkání v Oetzu je den vzpomínkový. Podél divoké řeky Ache jdeme k místu, kde bylo nalezeno tělo Miroslava Tyrše, uctíme kytičkou  našeho zakladatele a hymnou končíme setkání s přáním všeho dobrého do dalšího sokolského roku a s nadějí, že se příští rok zase sejdeme a sv. Petr nám bude přát pěkným počasím. Všichni sokolové, sokolky a jejich přátelé a příznivci jsou do Oetzu srdečně zváni.      Eva Svobodová, vzdělavatelka župy Švýcarské