Oetz
Návštěva Oetzu 2010
A prší a prší, vlastně leje a leje. Tak to bylo ještě tři dny před odjezdem do Oetzu. Ale, všichni televizní povětrnostní žabáci předpovídali na svatodušní svátky lepší počasí a my jsme uvěřili. Ale i kdybychom neuvěřili, jeli bychom stejně. Nabalili tlusté bundy, čepice a skoro i rukavice, protože týden předem, na sokolském weekendu v Bürserbergu jsem litovala, ze jsem nevzala i podvlíkačky, jaká byla zima. Tak tedy, abych pokračovala. Sešlo se nás, ze Švýcarska, počítáno i s dětmi, asi padesát. Nádherné počasí již v pátek, a nejkrásnější den pondělí, obloha bez jediného mráčku a horko. Sestry a bratři, kteří byli v Oetzu poprvé, byli nadšení.. A jako každý rok volejbal. A jako už mnoho let zase první Sokol Vídeň, dva bratři (každý asi metr devadesát) se “sestrou matkou” a s dalšími hráči jsou prostě neporazitelní. Ale nejen, že jsme viděli hezký volejbal, nejhezčí na tom všem jsou průpovídky a slovní doprovod publika. Všichni se dobře baví, hrají se zápalem a někdo vlastně poslední být musí. No a v neděli, tradiční běh kolem jezera, děti jen kousek, ale zdatní kolem celého jezera, smekám před nimi klobouk, já bych asi vypustila duši. Tak to je, když se vůbec netrénuje. Dříve, když ještě byl v Oetzu camping, tak jsme i několikrát denně hopsali nahoru na Piburg a zpátky dolů, do Oetzu, protože obytné auto bylo pořádně zapikolované (to je odborný výraz campistů), takže nám nic jiného nezbylo. Nyní již několik let spíme v pensionu a po vydatné snídani paní Rési bychom skutečně měli jít nahoru pěšky, abychom si ten “Kaiserschmarn” trochu zasloužili. Přetahování lana byla další disciplína, no jo, zase ta Vídeň, ale snažili se všichni. Večerní opékání již tradičně, v neděli spojeno s předáváním diplomů.
Na louce bylo letos málo stanů, snad jen dva, bylo to jistě tím, že stanaři nevěřili, že by se počasí tak mohlo zlepšit. Z České republiky přijel jeden autobus, z vedení ČOS nepřijel nikdo, právě tu sobotu byly v ČOS důležité volby.
V pondělí před školou nás svými tanci a zpěvy překvapila skupina “Skanzen”, opravdu skvělí. “Štafetový kolik” předal starosta pořádající jednoty Mnichov, br. Hanzl, starostovi župy Vídeňské, bratru Tomáši Freyovi, vídeňští sokolové se o organizaci setkání starají příští rok. Kolem poledne jsme se seřadili a po novém mostě jsme šli vzdát poctu Dr. Miroslavu Tyršovi. Jako první jsou neseny všechny prapory, je radost se podívat na sestry z České republiky, které každý rok jdou v průvodu v modré sukni a bilé vyšívané blůze, v úboru, ve kterém jsme na sletě cvičily “Naši písničku českou”. Naše setkání jsme zakončili hymnami a přáním dobrého návratu domů.
Eva Svobodová, vzdělavatelka župy
Oetz
Dne 6. srpna 1884 zahynul v obci Oetz v rakouských Tyrolích, kde si léčil svou nervovou chorobu, zakladatel Sokola dr. Miroslav Tyrš. Před 35 lety začali do Oetzu jezdit zahraniční sokolové, aby našemu zakladateli vzdali hold v místě kde zahynul, později byly u řeky Ache položeny pamětní desky. Obec Oetz, třetí obec v údolí Oetztal, je malebná vesnička ob-klopená horskými ve-likány. Oetztálské Alpy mají kolem 250 kopců vysokých 3000 m, 60 z nich jsou dokonce přes 3400 m vysoké. Šperkem bez zásahu lidské ruky je Piburgské jezero, pod kterým je naše „sokol-ská louka“. Jezero patří k nejteplejším v Tyrolích, v létě se ohřeje až na 25 stupňů. V obci Oetz nalezneme staré a krásné stavby, například kostel ze 16. století. Nádherné vandrování v okolí Oetzu umožní lanovky, které vandrovníky vyvezou do výše 2022 metrů. Pro méně zdatné návštěvníky jsou možné krásné procházky: Malý okruh kolem Piburgského jezera (asi ¾ hod.), velký okruh kolem jezera, který je spojen se Schochovou vyhlídkou (asi 1 ½ hod), pro zdatnější Armelen Hü (2112 m n.m.) se dostaneme asi za 4 ½ hodiny, nebo lanovkou na Hochoetz (2020) a odtud 20 min. K chatě. Za návštěvu stojí Stubeifall u Umhausenu, kde je nejvyšší vodopád Tyrolska, 150 metrů. V začátcích našich setkání v Oetzu jsme naše děti oblékali do národních krojů, abychom barevně obohatili průvod k pamětní desce. (Dnes už jsou děti dospělé a rozešly se do celého světa.) Tehdy mnoho z nás pobývalo v campingu u řeky (bohužel je zrušen), ze stanů a přívěsů vylézali hosté, hlavně to byli Holanďané a s úžasem pozorovali naše kroje. V posledních letech jsou naše setkání obohacená sestrami a bratry z České obce sokolské, navázali jsme nová přátelství, mnohdy se setkali se sestrami a bratry, které jsme neviděli desítky let. O bohatý program a přípravu setkání se střídavě dělí TJ Sokol Mnichov, župa Vídeňská a župa Švýcarská. Pokud nám to počasí dovolí (prozatím jsme měli s počasím štěstí, i když nám jednou v květnu i sněžilo), hraje se na louce volejbal, běží se kolem Piburgského jezera, v běhu závodí i děti, pro menší jsou připraveny různé hry, v posledních letech toto již tradiční zápolení obohatily hry pro “velké”, lépe řečeno zápolení i pro všechny ostatní v disciplinách, které rozveselí a kterých se mohou zúčastnit takřka všichni. Mnichovští sokolové si jednou vzali na paškál obávanou kladinu a všechny nás vyzvali k soutěži pod názvem „holubička na kládě“. Jak jsme se divili, co všechno s trochou fantasie se dá na kladině ukázat, pobavili se jak cvičící, tak i přihlížející. Župa Švýcarská si jednou připravila disciplínu “hod kamenem” (12 kg) a hru zvanou petanque. Obohacením jsou vystoupení mladých sokolů a sokolek z České republiky: lidové tance a zpěvy, mažoretky, rokenrolo-vé formace. Na louku je krásný pohled s vlající sokol-skou vlajkou, se spoustou stanů na okraji a k večeru samozřejmě s táborá-kem, vůně opékaných buřtů se line do dálky. Příležitost si popovídat se sokoly a sokolkami, které jsme rok neviděli, navázat nová přátelství, sdělit novinky, již tradičně si zazpívat lidové písničky, což je nedílnou součástí sezení u táboráku. Jsme obklopeni tajemnými horskými velikány, k večeru bývá zima, všem doporučuji zabalit sebou pořádnou bundu a dobré boty. Předsednictvo Zahraniční obce sokolské se každý rok setká k projednání potřeb ZOS. Velmi ochotně nám vycházejí vstříc majitelé malebných hotelů, kde se můžeme scházet a diskutovat. nbsp;A pokud je venku velká zima, tak takový „Jaga-Tee“, nebo snad „Jäger-Tee“?, ani nevím, ale každopádně „baba-Jaga-čaj“ anebo „myslivecký čaj“ pěkně rozproudí krev. Poslední den sokolského setkání v Oetzu je den vzpomínkový. Podél divoké řeky Ache jdeme k místu, kde bylo nalezeno tělo Miroslava Tyrše, uctíme kytičkou našeho zakladatele a hymnou končíme setkání s přáním všeho dobrého do dalšího sokolského roku a s nadějí, že se příští rok zase sejdeme a sv. Petr nám bude přát pěkným počasím. Všichni sokolové, sokolky a jejich přátelé a příznivci jsou do Oetzu srdečně zváni. Eva Svobodová, vzdělavatelka župy Švýcarské
